Kniha je rozdělena do tř? č?st?. V prvn? č?sti (Intuice) se autor zab?v? nejdůlezitějs?mi hypot?zami o falesn? realitě vn?mateln?ho světa. Existenci ?rovně vědom?, kter? přesahuje hmotu, předpokl?dali velc? myslitel?. Tuto myslenku najdeme v Plat?nově "M?tus o jeskyni", v Berkeleyově "Nematerialistick? teorii" a tak? v "Psychologii formy" (Gestaltpsychologie). Nejautoritativnějs?m zdrojem jsou pr?ce o "kolektivn?m podvědom?" a "Teorii synchronicity" od Carla Junga.
Ve druh? č?sti (Potvrzen?) autor popisuje element?rn?m, ale podrobn?m způsobem cestu kvantov? fyziky, od experimentu bari?ry se dvěma stěrbinami Thomase Younga po jevy superpozice stavů a kvantov? korelace. Prostřednictv?m těchto privilegovan?ch kl?čů je mozn? porozumět kvantov?mu zapleten?. Ve třet? č?sti (Perspektivy) autor popisuje teorie vyvinut? Davidem Bohmem o "kvantov?m potenci?lu" o "implikovan?m vesm?ru a explikovan?m vesm?ru" a o holografick? vizi vesm?ru. Vse je vysvětleno s absolutn? jednoduchost?, bez pouzit? matematick?ch vzorců a pomoc? mnoha ilustrac?.
Lidstvo od sv?ch poč?tků chtělo prozkoumat původ a slozen? věc?, objevit jejich fungov?n? a jejich intimn? ?čel.
Obecně pouz?vanou metodou je rozebrat objekty na mens? a mens? č?sti a pot? je analyzovat pomoc? vsech mozn?ch technik, od vizu?ln?ho v?zkumu po chemick? reakce. To se děje dodnes. Např?klad pokud chce vědec objevit chemickou a fyzickou strukturu zulov? kostky, rozděl? ji na mens? a mens? kousky, dokud nebude rozdělena na jednotliv? atomy.
Pokud vsak chce s?m vědec zkoumat jednotliv? č?stice, kter? tvoř? atom, dostane neuvěřiteln? překvapen?. Zulov? kostka se chov? jako kostka ledu. Vědec vid? hmotu, kter? se st?v? tekutou, odpařuje se a miz? mezi prsty. Pevn? hmota se st?v? energi?, kter? vibruje.
Jednotliv? č?stice jsou transformov?ny do fluktuuj?c?ch vln bez jak?koli dals? tělesnosti.
Na subatom?rn? ?rovni hmota jiz nen? pevnou hmotou, st?v? se něč?m jin?m. Klamou n?s element?rn? č?stice. Vypadaj? jako pevn? skvrny, pokud je někdo pozoruje, ale chovaj? se jako vibračn? vlny, kdyz nejsou pozorov?ny.
Atomy prakticky obsahuj? pouze vakuum.
Na povrchu věř?me, ze se můzeme hmoty dotknout, v?zit ji, manipulovat s n? a měřit ji. Ale ve sv?m nejintimnějs?m slozen? se hmota st?v? vlnou pr?zdnoty, energie, informac?, vln nebo vibrac?. To, co se n?m jev? jako pevn? materi?l, ve sv? nejintimnějs? podstatě jiz nen? pevn?m materi?lem.
V tomto okamziku je jasn?, ze jiz nemůzeme mluvit o jedin? realitě. V z?vislosti na ?rovn?ch pozorov?n?, od extr?mně mal?ch po nekonečně velk?, existuje mnoho realit, vsechny různ?, ale vsechny naprosto pravdiv?